Astonet

Kdo by si dokázal představit vánoční cukroví bez ořechů, nebo jistě každý z nás si sáček oříšků někdy koupil, „uzobáváme“ je někdy jen tak, znalci vína zase ví, jaké oříšky se k jakému vínu hodí, používají se i na tzv. chuťovky, mají zkrátka všemožné využití, co o nich však přesně víme? Jisté je, že jsou i přínosem pro naše zdraví.

Vlašské ořechy– tyto ořechy jsou u nás pravděpodobně nejznámější a také nejoblíbenější, jsou plody ořešáku královského, je to mohutný listnatý strom z čeledi ořešákovitých, který začíná plodit zhruba v 15 letech. Vlašské ořechy obsahují omega 3 mastné kyseliny, také velké množství mědi, manganu, molybdenu a biotinu. Podle výzkumů se také dokázalo, že ořechové polyfenoly mohou zabránit chemickému poškození jater, podporují i zdraví mozku, možná právě proto i samotný vlašský ořech po rozlousknutí jako lidský mozek vypadá. Po rozlousknutí má na sobě ještě hořkou slupku, kterou většina lidí odstraňuje, ale ta je právě na celém ořechu nejzdravější.

Mandle– mandle rostou na mandloních, které však mají rády teplo, proto se jim nejlépe daří ve Středomoří, hlavně v Itálii, Španělsku, Portugalsku, jižní Francii, na Balkáně a v severní Africe, jen pro zajímavost, kvetou v lednu. Ale i v naší republice můžeme najít místa, kde se mandloním daří, příkladem je třeba okolí Hustopečí na jižní Moravě nebo jižní svahy kopců na Litoměřicku. Dobré mandle by měly být sladké, tvrdé, uvnitř bílé nebo krémové. Má chutnat jemně, sladce – prostě mandlově. I u mandlí je nejzdravější jejich kůže, která je bohužel také nahořklá, ale je bohatá na antioxidanty, včetně fenolů, flavinoidů a fenolických kyselin, které se obvykle nacházejí v ovoci a zelenině, lidé, kteří mají vysoký cholesterol, by měli denně jíst pár kousků mandlí.
Pistácie– získáváme je z řečíku pistáciového, který se pěstuje právě pro tyto vynikající oříšky, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima, u nás se o to sice můžete pokusit, ale není jisté, že se setkáte s úspěchem, na internetu si můžete vyhledat rady pro domácí vypěstování pistácie.Pistácie obsahují v porovnání s ostatními ořechy vysoký obsah luteinu, beta karotenu a vitamínu E, pro ty, kteří chtějí zhubnout, máme dobrou zprávu – pistácie jsou silným zdrojem jednoduchých nenasycených mastných kyselin, které mají tendenci snižovat břišní tuk.

Důvod první: žádná účinná látka
Stále více lékařů v poslední době přiznává, že spojení mezi psychickým a fyzickým stavem existuje, a že tedy je možné některé symptomy některých onemocnění regulovat i bez pomoci medikamentů. To ale NEZNAMENÁ, že by různé preparáty na bázi vody a vitaminu C dokázaly zázračně uzdravovat. Pokud se člověk skutečně po jejich požití dočká nějakého výsledku, jedná se s největší pravděpodobností o placebo efekt, tedy opět pouze o působení psychiky na fyzickou kondici. Tyto preparáty tak nejsou účinnější než třeba modlitby nebo skupinová sugesce, a rozhodně jsou dražší.
 
Důvod druhý: ztráta svaloviny
Mnoho lidí si detoxikační kůry dopřává třeba po svátcích, ať už na zhubnutí přebytečných kil nebo pro odlehčení játrům. Na tom, že po období hojnosti jíme nějakou dobu střídměji, rozhodně není nic špatného, a lze to jen doporučit. Většinou ale pro pozitivní účinek úplně stačí na nějakou dobu vyřadit sladká a tučná jídla, a popřípadě omezit nebo úplně vysadit i alkohol, zařadit více čerstvého ovoce a zeleniny. Pokud k tomu přidáte ještě pohyb, tak nejen, že budete hubnout, ale shodíte především tuk. Naopak přestat jíst a jenom do sebe ládovat pochybné pilulky způsobí, že začnete ztrácet svaly a vodu, a z dlouhodobého hlediska si spíše uškodíte.
 
Důvod třetí: kdyby to opravdu fungovalo, firma zkrachuje
Z čistě logického pohledu: proč by vám někdo nabízel něco, co zajistí, že jeho produkt už nikdy v budoucnu nebudete potřebovat? Farmaceutické koncerny spoléhají na to, že v jejich případě nemáte moc na výběr, ale firmy produkující různé dietní preparáty se musejí ujistit, že se k nim zase brzy vrátíte. Takže než si s nimi něco začínat, raději si ušetřete své těžce vydělané peníze, a pamatujte, že jediný, kdo skutečně potřebuje detox, jsou drogově závislí, nám ostatním stačí čas od času vyměnit smažák za banán.

1.       Objevíte okolí
Udivujete se někdy, kolik zjistíte o své čtvrti a městě na obyčejné procházce? Na chůzi není nic špatného – představte si ale, kolik toho můžete objevit s rychlejším tempem.

2.       Psychika
Běh je skvělý způsob, jak se zbavit psychické negativity. Lidé s vyšší kardiovaskulární výdrží mají běžně také lepší kognitivní funkce. Ať už máte tvůrčí krizi, řešíte osobní, či pracovní problém, pokuste se nad něj povznést výběhem. Uvidíte, že si později poděkujete.
V průběhu běhu vyplavíte do svého těla endorfiny (hormony štěstí), uklidníte svou mysl a začněte se lépe soustředit na úkoly, které potřebujete plnit. Brzy vstoupíte do stavu, kdy starosti, které vás obvykle rozhodí, jsou jen události, které brzy pominou, než aby určovaly vaše rozpoložení. Ne nadarmo se pro tento stav ustálilo označení „běžecký rauš“.

3.       Váha
Shodíte tuk, když začnete běhat? Nejspíše ano. To však závisí především na vašem stravování. Nemůžete během překonat příšerné stravovací návyky, přesto vám běh umožní učinit první krok v péči o vaše tělo. Následná změna stravy je posléze alespoň méně bolestivá.
Nezapomeňte však na nedocenitelné lidové přísloví „všeho s mírou“. Nekonečné výběhy a následné přetěžování organismu vede k nadměrnému vyplavování kortizolu, který může mít za následek ukládání rezistentní tukové tkáně.

4.       Zdraví srdce
40 minut mírné, ale i intenzivnější aerobní aktivity (kterouž běh je), třikrát nebo čtyřikrát týdně, pomáhá přirozeně snižovat vysoký krevní tlak a cholesterolový nános v cévách.

5.       Peníze
Stojí ve vašem městě permanentka do posilovny více než 3000 Kč na tři měsíce? Za tuto cenu si pořídíte dobré běžecké boty, které vám (pokud běháte jako hobby), nejspíše vydrží o mnoho déle. Nejen zástupy úspěšných keňských běžců ze skromných poměrů dokazují, že k běhu není potřeba velkých prostředků. Výběh na čerstvém vzduchu je pak nepochybně zdravější a přirozenější, než vyklusávání na páse v klimatizovaném fitness centru.

Málokteré povolání je tak nebezpečné a zároveň lákavé jako kosmonaut. Stačí malé selhání lidského faktoru nebo techniky a neštěstí je tu. Podle statistik zemřel zatím každý dvacátý pátý člověk, který se do vesmíru vydal. Prvním z nich byl ruský kosmonaut Vladimir Komarov, který zahynul roku 1967 při nouzovém přistání.
o   Zásluhu na jeho smutném konci měla právě nedostatečná technická připravenost kosmické lodi.
o   Při přistání se mu neotevřel ani jediný padák a on se zřítil k zemi rychlostí sto třiceti metrů za vteřinu.
O sedm let později mohli jeho kolegové hovořit o velikém štěstí, když jejich let neskončil jako zázrakem katastrofou. Tou kosmickou lodí, do které roku 1970 usedli, byla Apollo 13.
–         Původně měli doletět až na Měsíc, ale cestou se objevoval jeden problém za druhým.
–         Největším z nich byl výbuch nádoby s kyslíkem a únik kyslíku z nádoby druhé.

Určitě si každý vybaví památnou větu, kterou směrem k NASA vyslovil John Swingert – „Houstone, měli jsme tu problém.“ Netuší, že problémy teprve začínají. Když se vyřeší jeden, objeví se další. Technika selhává na celé čáře. Kabina se plní jedovatým oxidem uhličitým a kosmonautům hrozí udušení. Filtry nestačí oxid pohlcovat.

Konec dobrý, všechno dobré

Nakonec je i tento problém zdárně vyřešen a kosmonauti se mohou vydat na cestu domů. Není to tak jednoduché, jak se zdá.
·         Jestliže je technika opět zradí a nasměruje loď do zemské atmosféry pod špatným úhlem, všichni shoří v atmosféře.

Ještě naposledy kosmická loď zazlobí, když přeruší spojení s řídícím střediskem. V NASA jsou všichni přesvědčeni, že je to definitivní konec. Nakonec se jako zázrakem všichni dostanou šťastně do vod Tichého oceánu. Ačkoliv jejich se jejich mise nezdařila, přesto vešla do dějin kosmonautiky. A nejen tam. O cestě Apolla 13 byla napsána kniha a natočen film.

Na vyčištění mezizubních prostor, zejména u stoliček, dentální nit nestačí, což je dáno sedlovitým tvarem mezizubních prostorů. K dočištění těchto míst je třeba použít vhodný mezizubní kartáček.

Nabídka dentálních nití na současném trhu je dostatečná a každý si může vybrat podle toho, která mu nejvíce vyhovuje. Dentální nitě jsou z různých materiálů – přírodní, polyamid i teflon – a mají různou povrchovou úpravu. Existují speciální dentální nitě s vyztuženým koncem superfloss pro čištění mezičlenů u můstků, pod okraji korunek a kolem implantátů.

Mezi dentálními nitěmi je značný rozdíl. Důležité je vybrat si vhodně ke svým schopnostem, ne každý je natolik zručný, že čištění nití správně zvládne. Voskovaná vlákna jsou vhodná pro začátečníky, snáz se s nimi zachází, mají optimální klouzavost při zavádění do mezizubního prostoru. Nevoskovaná vlákna mají větší stírací schopnost, jsou pro zkušenější pacienty, při nesprávném zacházení hrozí poranění dásní. Existují však i další druhy dentálních nití: s příchutí (mentolová), fluoridované dentální nitě, nitě impregnované chlorhexidinem, dentální pásky (tape), expandující zubní nitě, speciální zesílené dentální nitě Superfloss.

Dentální nit je pacientem jen málo akceptovaná pomůcka a správné zacházení s ní vyžaduje zručnost a trénink, její použití má však při zubní hygieně své opodstatněné místo.

Zubní nit je jednou z pomůcek, která je v podvědomí laické veřejnosti spojována s čištěním mezizubního prostoru. Bohužel tato pomůcka není zcela efektivní při používání v mezizubních prostorech u postranních zubů. Její druhou nevýhodou je obtížnější nácvik používání a menší oblíbenost ze strany pacientů. Pokud je její použití správně vysvětleno, nacvičeno a aplikováno na správných místech, jedná se o kvalitní pomůcku mezizubní hygieny. Je však méně efektivní než mezizubní kartáček.

· Obecně lze říci, že asistent pedagoga s učitelem musí vytvořit dostatek podnětů a příležitosti k aktivnímu zapojení, je třeba se na hodiny připravovat, jejich obsah promýšlet a strukturovat.
· Obsah a organizace výuky je plně v kompetenci učitele, ale je užitečné a žádoucí, aby se na přípravě hodiny spolu s ním podílel i asistent a aby i v průběhu vyučování hrál aktivní roli.

Učitel spolu s asistentem mohou rozestavět lavice a další nábytek 
· ve třídě tak, aby byly brány ohledy na potřeby žáků. Pak se v ní budou cítit dobře žáci i dospělí a práce bude co nejefektivnější.
· Ideální je, aby děti seděly spolu a asistent pedagoga měl své vlastní místo někde stranou a byl připraven přispěchat na pomoc, je-li to potřeba.
· Pro začleněného žáka je důležité, aby nebyl izolovaný, měl ponětí o celé třídě a z jeho místa bylo dobře vidět i slyšet.
· Uspořádání místa však plně závisí na typu a stupni znevýhodněného žáka. Sedí-li asistent pedagoga mezi dětmi, je důležité, aby jim nepřekážel ve výhledu.

Aby byl asistent pedagoga se svou práci spokojen
· je nutné, aby byl spokojený i žák. To souvisí s ověřování vědomostí, písemné nebo ústní, by mělo probíhat souběžně s celou třídou.
·  Je vhodné nechat žáka zažít úspěch. Při zkoušení u tabule mu asistent pokládá otázky, na které zná odpovědi.  Tím podpoří jeho sebevědomí. To ovšem neznamená, že se ho nezeptá také na něco jiného, co vědět nebude.
· Nebylo by dobré, aby dítě získalo dojem, že mu jde vše snadno a učitel nebo pedagog mu vždy vychází vstříc. A také třídní kolektiv bývá velmi citlivý na upřednostňování a zvýhodňování některých žáků. Tak by se jeho získané sebevědomí obrátilo proti němu v podobě odmítání a nevraživosti žáka i asistenta kolektivem.

Způsob, kterým může asistent pedagoga vyvolat pozitivní motivaci pro žáka 
· Pomoci se prezentovat před spolužáky. Například něčím, co mu jde. Seznámit třídu se zajímavou knihou, filmem, vyprávěním. Asistent mu s přípravou pomáhá.
· Pozor ale, aby prezentovaná práce nebyla dílem asistenta pedagoga, tak by mohlo dojít k zesměšnění žáka a uvést ho do trapné situace.
· Asistent žákovi dodává pocit užitečnosti. Zdůrazňuje všechno to, co může dělat, a nelitovat před ním co dělat nemůže.